Komentáře: Na Sibiř, nebo do lisu?

Od: Anonym

Anonym — Sat, 19 Sep 2020 03:36:44 +0000

Od: Zuzi

Zuzi — Thu, 18 Nov 2010 17:52:53 +0000

V lisu
Taky máme dceru od narození v posteli, jen na chatě má postýlku, protože bychom se nevešli a to je fakt horor – vstát, nakojit, zase vstát, uložit. Brrrr… není nad lis! A milování… mimina spí tvrdě :-).

Od: Julie

Julie — Sat, 04 Sep 2010 02:19:41 +0000

hezký článek
hned bych šla do lisu 🙂

Od: andrea

andrea — Sat, 28 Aug 2010 19:09:14 +0000

podobne
Synovia su po 2 rokoch a starsi spal s nami ako mimi cely cas v posteli, bol SIDS rizikovy a ja som sa ukludnovala, ked bude alarm, ze ho budem mat blizsie a lepsie to pocut….a kojit tiez slo lepsie poleziacky, az sa naucil sa v mojej vystrihovej koseli niekedy samoobsluzit.
Ked prisiel druhy, chvilu spal s nami a potom mali v nasej izbe obaja postielky do 4 a 6 rokov,ziadna tragedia,ked bola nejaka choroba na okoli, samozrejme sme boli nasackovany na nasej 1,8m sirokej posteli vsetci styria…ked mali skoro 5 a skoro 7 dostali vlastnu izbu. Ked sme dostavali poschodovu postel, este som nemala ani navlecene pradlo, lapli do jednej ruky deku do druhej vankus a hned prvu noc spali len na madracoch.
Neskor sem tam este pri bolestiach raz za cas dorazili skontrolovat, ci nasa postel neni predsa len lepsia…
Starsi ma dnes 10 a pol, uz nepride….mensi sa uz tiez ha na velkeho a ak nema prave 39 horucky, tiez je vo svojej postielke.
Vzdy som si vravela , ze vsak do 15 nebudu chodit….

Od: Naan

Naan — Fri, 27 Aug 2010 21:34:04 +0000

Noční pochody
… a když nám v noci do postele postupně přišla všechna mláďata (která již usínala spokojeně ve svých postelích) a já se vážně nevešla, tak jsem se sebrala a šla spát do jejich postýlek… Jakmile to mláďátka zjistila, stěhovala se za mnou 🙂 a já zase zpátky 🙂 a mláďátka zase za mnou 🙂 tenhle typ nočních manévrů znáte?

Od: Milan

Milan — Fri, 27 Aug 2010 11:37:09 +0000

Nejhezčí období života.
Když se vlastní mláďata cpou do pelíšku mámě a tátovi, je to ta nejhezčí a nepříjemnější doba.

Od: Marek

Marek — Fri, 27 Aug 2010 09:08:06 +0000

Drama
zní to hrozně dramaticky, my jsme vůbec nelámali a děti byli s náma od malička v posteli a všechny ty příšerně dramatický příběhy o nočním vstávání k postýlkám o řevu a podobně jsme poslouchali skoro nechápavě, vždyť který zvíře vyhání sotva narozený mláďata z doupěte? Samozřejmě všechno má svoje, zase nám teď moc nejde to osamostatňování a milování v obýváku…

Od: Ygrain

Ygrain — Thu, 26 Aug 2010 17:27:31 +0000

taky známe 🙂
V období mezi rokem a rokem a půl si manžel neustále stěžoval na pokopaná žebra :-)) Nicméně, syn potom začal zase projevovat zájem o svou vlastní postýlku, takže jsme odmontovali postranici a přirazili ji k naší posteli. Nějakou dobu pendloval, a teď ve dvou a půl letech spává převážně tam, aniž bych na něho nějak tlačila. Problém je spíš s usínáním, pravidelně u toho „vytuhnu“ taky :-))

Od: LenkaKT

LenkaKT — Thu, 26 Aug 2010 15:42:34 +0000

Pohádky…
…snažím se v knihovně vybírat takové knížky, které neznám. Zvědavost mne pak udrží bdělou 🙂

Od: Jan Orna

Jan Orna — Thu, 26 Aug 2010 15:03:41 +0000

Tenhle příspěvek
mi evokuje vzpomínky, v mém případě pár desítek let staré. Měli jsme to v poněkud jiné modifikaci, ale princip zůstává. Postupně jsem se dostal i na další „level“: čtení pohádek. Často jsem při tom začal usínat a čtení se měnilo v ospalé bláboly. vždy mě na chvíli probralo: „Táto, nespi!“ Nakonec jsem usnul já i dcera…