Komentáře: Alternativa k alternativě neboli BKM

Od: Anonym

Anonym — Sat, 19 Sep 2020 03:40:30 +0000

Od: LenkaKT

LenkaKT — Mon, 14 Jul 2008 14:27:35 +0000

Ne, já nejsem svatá…
…z čekání na dítko jsem se nezbláznila, anžto jsem se zbláznila už před tím, pak jsem na tom s panem terapeutem pracovala a pak teprv přišly děti. Takže nejsem svatá, jenom už mám za sebou různé výšiny a pády.
Vtip je moc hezký.

Od: i.hluštíková

i.hluštíková — Mon, 14 Jul 2008 14:00:27 +0000

LenkoKT
a Vy nejste svatá? Čekat na děťátko několik let, nezbláznit se z toho, nezapšknout, nezachmuřit… a pak mít dvě celkem brzy po sobě, přitom „řídit malé občanské sdružení“…..
Vzpomněla jsem si při přemýšlení o pár posledních příspěvcích na „vtip“:
Člověk nese svůj kříž, je mu hrozně těžkej a nepohodlnej a jde zrovna kolem secondhandu s křížema. Zaraduje se, postaví ten svuj a zkouší jinej. Jeden je moc těžkej, další dlouhej, další tlačí… Až zkusí jeden, kterej je úplně bezva. Ani si nevšimne, že je to ten, se kterym přišel.
Jestli to znáte, tak pardón.
Hezké letní dny.

Od: LenkaKT

LenkaKT — Mon, 14 Jul 2008 13:01:18 +0000

Glumovi…
…víte, já taky vozím dětí autem a v autě pochopitelně nenočníkujeme 🙂 Též nenočníkujeme při mnohých jiných situacích – třeba když nočníkuju tu starší nebo když máme nějaký větší program venku a tak. Prostě to dělám tak, že při přebalování (což se s látkovými plenami zřejmě dělá častěji) podržím synka v klubíčku nad miskou, umyvadlem, trávníkem – prostě nad tím, co je po ruce. Většinou se vyčůrá. Když je v šátku, tak nečůrá i 2-3 hodiny, což mě celkem zaujalo.
A skoro vůbec si do plíny nekaká, to jde snad vždy do nočníku, bez ohledu na náročnost denního programu. Asi mu to fakt vadí.
A taky jsou dny, kdy do nočníku nejde vůbec nic a to pak je prostě hodně plen. Svět na tom neshoří.
Jinak se domnívám, že vaše žena je taky celkem svatá, nebo minimálně vzácná, dvoje dvojčata s takovým cestováním, to chce náturu. Moc ji pozdravujte a buďte na ni hodný.

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Mon, 14 Jul 2008 04:52:47 +0000

Ale Kateřino,
kdepak osobně :-). A není to (s (dvojími) dvojčaty) ani šílenství, ani procházka růžovým sadem (v takovém se asi pěstují šípky? 🙂 ). Nemůžete prostě současně řídit auto (kupř. z Vídně do Znojma) a při tom ještě sledovat, jestli se jednomu z Vašich miminek právě nechce čůrat nebo kakat. Nechtěl jsem říci nic jiné než, že 1) s dvojčaty člověk prostě některé frajeřinky nezvládne (stejně tak i moderní a patrně správné nepoužívání dudlíku – kýla je horší než dudlík) a 2) že se paxvět nezboří. Hezké ráno!

Od: LenkaKT

LenkaKT — Sun, 13 Jul 2008 17:24:18 +0000

Milá Kateřino,
já myslím, že skoro každý, když se za sebou ohlédne, tak ví, že se mu asi mohlo dařit líp. Sama mám za sebou odbdobí, kam se teda raděj snad ani neohlížím a jenom pokorně doufám, že tam nahoře opravdu stojí i o napravené hříšníky.
U nás je radost z povinností kolem dětí dána tím, že jsme na tu starší čekali několik let, otěhotněla jsem až tehdy, když jsme se definitivně smířili s tím, že děti nebudou. Takže jsme pořád ještě per plex z toho, že je vůbec máme. Moudré děti to jsou, připravily si nás na sebe dobře 🙂
I když někdy – třeba dneska v poledne – mám čas od času ten dar, který pomalu vstupuje do období vzdoru, přetrhnout vejpůl a nasypat oknem na zahradu 🙂

Od: Kateřina

Kateřina — Sat, 12 Jul 2008 09:51:09 +0000

ještě
Víte, je to asi tak – teď, když už děti celkem vyrostly a já se ohlédnu, tak si s odstupem uvědomuju, oč se nám mohlo žít ještě líp, kdybych měla o trochu jiný přístup. Kdybych se neustále úzkostně nesoustředila na povinnosti a starosti a problémy a obtíže. Kdybych se těmi starstmi leckdynenechala úplně zahltit. Bylo to zbytečné, tím, že se člověk trápí, nic nevyřeší. Ale já tu něco kážu a sama se tím řídit nedokážu. Jási pamatuju,jak můj mužjednou přijel od kamarádů (s těmi bavlněnými plenami) a říkal mi: „Hele, ono to s těma dětma jde i jinak….“ Já ho nenechala vůbec domluvit a hned jsem na něj jak kanón spustila: „No jasně, ale uvědom si, že Karolína si nemusí dělat starosi s prachama, mábarák, má chlapa, co je s ní skoro pořád, bydlí na venkově, nikdo jí do výchovy nekecá…“ No a můj muž zmklnul a už nikdy neřekl ani slovo. Možná, že bohužel. Já nechtěla slyšet, že to jde i jinak. Je to škoda.

Od: Kateřina

Kateřina — Sat, 12 Jul 2008 09:37:27 +0000

to Pavel Sikora
já se obávala, že to vezmete takhle osobně. Proto jsem psala o tom, že já to nezvládala, já naprosto chápu, že s dvojčaty je to šílenství. A problémů bývá víc než dost. Ale někteří lidé dokážou i takové stresy zvládat tak nějak optimisticky a radostně. Ne jako příkoří a hrůzu (což byl občas můj případ),ale jako úkoly, které jim život staví do cesty, které musí překonat, aby byli zase silnější.
Já to neumím, i když bych moc chtěla. Každého, kdo se o to snaží si tedy hodně vážím.
Jistěže, papírové pleny, ale s příměsí umělých hmot. Já je měla ráda, velice mi pomáhaly, zejména na chatě, kde jsem půlku roku vždycky prala ručně v neckách.
Já jsem nechtěla tvrdit, že péče o dvojčata je procházka růžovým sadem. Ale pro někoho možná může být.

Od: Hana

Hana — Sat, 12 Jul 2008 07:30:41 +0000

pane Sikoro,
ale ony ty dětičky na nočnících nesedí! Prostě miminka vezmete na lokty a vleže, ne našponovaně, nejlépe v klubíčku, je nad tou nádobkou přidržíte!

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Sat, 12 Jul 2008 06:24:50 +0000

autorce a Kateřiné
Šmankote, já nepsal o PLASTOVÝCH, ale o PApírových plenách. Ano, takové tesco si pod svou značkou nechává vyrábět jakési igelitové hnusy, ty jsme také jednou z nedostatku příležitosti koupili – a zase vyhodili. Normální jednorázové pleny jsou papírové a jsou prodyšné stejně dobře jako bavlna, ostatně obojí je z jemného rostlinného vlákna, s tím rozdílem, že papírové pleny obsahují UVNITŘ onu látku, jíž teď nepřijdu na jméno a jež bývala odpadem při chemické výrobě, ale rozhodně není nijak toxická, a má tu prima vlastnost, že na sebe gelovatíc váže spousty vody. Tím Vám nijak nechci brát nadšení, jen si neumím představit, jak vykoná svou potřebu na čínském? nočníku mimi, které ještě vůbec neumí a nemá sedět ani s pomocí. Kateřino, s těmi dvojčaty je to opravdu krapet náročnější, zvl. když třeba bydlíte ve Vídni a dětskou doktorku máte ve Znojmě, nejbližší příbuzné v Praze a manžel je v práci od nevidím do nevidím, protože jen nájem bytu v Vás stojí tisíc eur. Hezkou sobotu!