Vždycky mi vrtalo hlavou, jak to dělaly maminky tak 200 let dozadu – to praly plínky? A jak to dělaly takové eskymačky, které v mraze nosily dítko v kůži na zádech? A jak to dělá maminka támhle někde v afghánské poušti, když je sama ráda, že má ten jeden hadr pro sebe a jeden pro dítě?
A pak jsem narazila na něco, čemu se v češtině říká „Bezplenková komunikační metoda“, zkráceně BKM. Taky se dá říkat systém minimální pleny, kojenecká hygiena nebo já nevím co. Ale v principu je to pořád totéž a je to přesně to, co používají matky, které nemají pleny. Malé miminko po narození nechce čůrat ani kakat do plen a dává to najevo. Teprve kolem 3. – 6. měsíce života to vzdá, s plenou se smíří a dá s těmi signály pokoj. A pak někdy kolem 2. roku ho rodiče pracně učí, co už dávno vědělo: že do kalhot se nedělá.
Jak to probíhá v praxi? Maminka se naučí miminko pozorovat a poznat, kdy se mu chce čůrat nebo kakat. Protože ono vysílá jasné signály: je neklidné, pouští se při kojení, chruje se ve spaní, poplakává, mává ručičkama. Je to různé, ale každé dítě signalizuje. A tak je dítko rozbaleno a přidrženo nad umyvadlem, záchodem, trávníkem, kanálkem, nočníkem nebo speciálním čínským nočníčkem. Ten má optimalizovaný tvar a dobře se drží vsedě mezi nohama – například při kojení. Dítko nesignalizuje vždycky, takže zbytek maminka odhadne s pomocí intuice a časování.
Miminko pochopí, že na maminku je spoleh, takže si nezvykne čůrat do plen a když už k tomu dojde, aspoň dá jasně najevou svou nelibost. Jsou maminky, které to zvládají úplně bez plínek, ale většina používá nějakou pojistku – nejčastěji normální bavlněnou plínku.
A většina maminek nadšeně hlásí, že největší přínos celé téhle šarády je v tom, že se naučíte lépe rozumět dítěti a že je radost mu ulevit, když potřebuje. A že prý jak to jednou zkusíte, už nikdy nenecháte své dítě ležet ve špinavé plíně. Vždyť nám dospělým by to taky vadilo.
Řekla jsem si, že za pokus nic nedám. Takže jsem po příjezdu z porodnice koupila mrňavý lavorek za 14 Kč a začala bedlivě pozorovat synka. A ejhle – ono to opravdu funguje! On opravdu dává najevo, kdy se mu chce a vždycky počká, až ho rozbalíme a skoro vždycky vydrží až nad nočník! Konečně se mi vysvětlily ty záhadné neklidy, které projevovala dcerka první 3 měsíce života při kojení nebo při uspávání po kojení. Prostě mi říkala: „Mami, chce se mi čůůůůůrat, povídám čůůůůrat!“ A já jsem jí houpala a zpívala. Hm. Vždycky se mi zdálo, že miminka jsou trochu nepochopená.
Bez plen tedy zatím rozhodně nejsme, protože přece jen nestíhám 24 hodin denně sledovat všechny signály. Zato jsme bez opruzenin a máme další funkční recept na záhadné poplakávání a neklid. A kromě toho, jak říká manžel – ten nočník se pere mnohem líp, než pokakaná plínka. A taky už vím, jak to dělá ta afghánská maminka.
Blog | Lenka Kosková Třísková